Aktualizováno redakcí 5. 6. 2019
Přejídání je jedním z problémů dneška. Pokud jdeme do restaurace, je přirozené, že za své peníze chceme dostat i co největší porci jídla. V jiných případech nás k nezvykle velkým porcím nutí návštěva či další členové rodiny. Jde ale o správnou strategii, nebo je lepší se řídit tím, že v tom nejlepším se má přestat?
Ačkoliv je jídlo nezbytné k životu a svým způsobem představuje i jeden ze způsobů zábavy, bývá s ním poměrně často nějaká potíž. Jídlo je buď příliš kalorické, nechutná nám, nebo je ho příliš mnoho (nebo naopak málo). Zkrátka a dobře, spokojené jsme hlavně v případě, kdy se nám podaří všechny výše uvedené faktory vybalancovat do dokonalé harmonie, která je zároveň šetrná i k naší štíhlé linii.
To vypadá docela složitě, že?
Ve skutečnosti to ale není žádná věda. Důležité je si uvědomit, že aby nám jídlo a pití neškodilo (i to dobré), je rozhodně lepší, když k němu budeme přistupovat s jistou opatrností a střídmostí. Vždyť už naše babičky říkaly, že člověk má jíst do polosyta.
Měly pravdu? To se dozvíte o pár řádků níže.
Stop přejídání
Možná se ptáte, jak je možné, že si na talíř tak často nabíráme více, než jsme schopné sníst. Když se zamyslíte, je to vlastně docela jasné. V dřívějších dobách nebyla nouze o hladomory a dlouhá období strádání. A to nemluvíme jen o době středověku, ale i o prvních lidech vůbec. Pokud se mužům nepodařilo ulovit mamuta a ženy měly smůlu při sbírání bobulí, celá tlupa byla hladová.
Proto, když už se podařilo ulovit kořist (vypěstovat obilí, nadojit dost mléka…), část zásob se uložila pro pozdější užití. To, co pak z tohoto rozdělení zbylo se okamžitě snědlo. Protože, kdo ví, kdy se tlupě opět podaří si naplnit žaludky k prasknutí? (Také se díky tomu vytvářely dostatečné tukové zásoby, které byly důležité pro přežití v zimních měsících.)
I když už dnes nežijeme v jeskyních, ani v pofidérních chatrčích a jídlo můžeme mít prakticky kdykoliv, tento program přežití v nás stále přežívá. Možná se vám to zdá nefér, jelikož nám podstatně stěžuje hubnutí do plavek. My si ale myslíme, že s jeho odstraněním není potřeba nijak spěchat. Kdo ví, kdy budeme tuto vlastnost potřebovat znovu?
Do té doby jen potřebujeme zjistit, jak tento pud ovládat.
Vliv přejídání na tělo
To, zda jste přejedená či nikoliv poznáte celkem snadno. Tento jev totiž provází několik znaků, podle kterých ho lze definovat během několika málo vteřin.
Mezi nejčastější vodítka patří:
- Náhlý pokles energie (tak akorát na poobědový šlofíček)
- Zvýšení teploty
- Nepříjemný pocit plnosti
- Snížená hybnost
- Zvětšený objem břicha
- Potíže s trávením
Určitě jste si to v životě alespoň jednou vyzkoušela. Babička uvařila parádní svíčkovou či řízek a přinutila vás k větší porci, než byste si sama naložila obvykle. (Nehledě na to, že by byla urážka hostitelku odmítnout.) Tuhle horu jídla nakonec zdárně sníte. A to i přesto, že jste si při jejím zdolávání musela dát několik přestávek.
Jídlo bylo výborné a tělo vám začne zaplavovat pocit naprosté spokojenosti. Ten ale mírně narušuje žaludek přeplněný k prasknutí. To ale ničemu nevadí. Povolíte knoflík od kalhot a líně se přesunete na gauč, kde budete hodinku či dvě vegetit.
S takovým životním stylem se pak za půl roku nestačíte divit, jak je možné, že jste získala několik kilogramů navíc.
Naučte se jíst méně
Nejspíš si říkáte, že jíst méně pro vás bude značný oříšek. Ve skutečnosti to ale zvládne úplně každý. Bohatě totiž stačí, když se budete držet několika málo pravidel.
Těmi jsou:
- Dostatek času na jídlo
- Použití menšího talíře
- Dostatečná délka žvýkání
- Plná soustředěnost na jídlo
Výhodou je, že s přejídáním můžete bojovat hned na několika frontách. Úplně nejjednodušší je, když si na jídlo začnete brát menší talíř než obvykle. Na menší talíř se toho totiž vejde (zcela logicky) méně než na ten velký. Takže, po snědení celé porce budete plná, ale zároveň ne úplně sytá.
Když si na jídlo dopřejete dostatek času a budete i delší dobu žvýkat, dáte žaludku signál, že dochází k uspokojení jeho potřeb. Možná jste to nevěděla, ale je prokázáno, že žaludek začne vnímat ukojení hladu zhruba po 20 minutách od zahájení stolování. Když zpomalíte, váš mozek pošle do žaludku signál o příjmu potravy ve chvíli, kdy jste toho fakticky snědla méně.
Velkým nešvarem dnešní doby je i špatná soustředěnost s ohledem na to, co právě děláme. Proto byste při jídle neměla pročítat zprávy na telefonu, nebo sledovat program v televizi.
Bonusem toho, že budete jíst méně je to, že se během několika málo týdnů tento zvyk dozajista promítne i na vaší postavě. A to ke všemu skoro zadarmo a bez nutnosti výrazné změny životního stylu.
Nestojí tedy za to tenhle fígl vyzkoušet na vlastní kůži?