Jak se vyrovnat s tím, když nám syn oznámí: Jsem na kluky

Porodila jste několik dětí a už se v hloubi duše těšíte na to, až vás udělají babičkou. Je ale docela možné, že váš syn o děvčata žádný zájem nejeví. Místo toho se pilně učí, nebo se věnuje jinému, na čas náročnému koníčku. Jednoho dne však za vámi přijde a přizná se vám k tomu, že je gay. Co s tím? 

Většina žen žije představou tradiční rodiny. Tu zpravidla tvoří maminka, tatínek a podle preferencí jedno, nebo dvě děti. Není se čemu divit. Ve svém okolí tento vzor vídaly už od mala a ani sdělovací prostředky se netváří, že by tomu mělo být jinak. 

Jenže, to, že se o některých věcech nemluví neznamená, že neexistují. 

Můžete se těšit z toho, jak vaši synové a dcery jednoho dne vyrostou a obšťastní vás vnoučaty. Jenže, některé děti, a v mnoha případech jsou to právě synové, zájem o randění nejeví. Místo toho se naplno ponoří do studia, sportu nebo hry na hudební nástroj. Také bývají velmi často zamlklí a nemají chuť s nikým z rodiny otevřeně mluvit o svých emocích a myšlenkách. Také se ale může stát, že váš syn si už svou rodinu pořídil a všechno se jeví jako v pořádku. V obou případech ale za vámi mohou po nějakém čase přijít a oznámit vám něco, na co jste rozhodně nebyla připravená. Tou větou je sdělení, že vašeho syna přitahují muži. 

Pojďme se podívat na to, jak se s touto situací můžete efektivně vyrovnat. 

Coming out 

Asi nejdůležitějším momentem je coming out. Jinak řečeno moment, kdy se váš syn rozhodne veřejně přiznat ke své homosexualitě. 

I když budete zaskočená a možná vás to srazí na kolena, myslete na to, že tato chvíle není o vás. Proto se snažte na ni nekoukat pouze ze své pozice. 

Zkuste si uvědomit, že váš syn se nejspíš několikrát pokoušel o to být normální. Pravděpodobně se i snažil navázat vztah se ženou. Bohužel, svou orientaci nedokážeme potlačit úplně nadobro. Člověk je pak ve stresu a má pocit, že nežije život, který by mu patřil. Někteří muži se ze strachu překonají, ožení se, mají děti a léta informaci o své homosexualitě před partnerkou tají. (Což je pro ženu mnohem horší, jelikož má pocit, že celé manželství byla jenom lež.) 

Zkuste se proto vcítit do svého (klidně i dospívajícího) syna a nechte ho, ať se pořádně vymluví. Je to pro něj totiž mnohem těžší než pro vás. 

Až své přiznání dokončí, vyhněte se: 

  • Nadávkám 
  • Smíchu 
  • Znevažování jeho přiznání 
  • Výčitkám 

Místo toho tuto novou skutečnost respektujte. I když to pro vás nejspíš nebude ani trochu lehké. 

Jak se zachovat poté? 

Homosexualita a zvlášť ta mužská byla dlouhou dobu obrovským tabu, o kterém se nemluví. Dříve se jednalo o zvrhlost, za kterou postiženým hrozilo pronásledování a vězení. V pozdějších letech se obraz homosexuality trochu zlepšil, protože začala být (mylně) považována za nemoc, která se dá léčit.  

Homosexualitě velmi ublížil i rozvoj HIV a nemoci AIDS, která se šířila právě v komunitě gayů.  

Teprve až dnes se nám po dlouhé době podařilo zajistit, aby práva homosexuálů byla slyšet. Také jsme pokročili v akceptaci tohoto sdělení, jelikož se nám (alespoň částečně) podařilo sejmout z homosexuálů jejich nelichotivou nálepku. 

Přesně tyto věci si po synově coming outu neustále připomínejte. Váš syn je stále stejným člověkem. Jen je zkrátka trochu jiný než všichni ostatní. Žádná tragédie se proto nekoná. 

Tipy, jak synovo přiznání ustát 

Jak už jsme naznačili o pár řádků výše. Homosexualita vašeho syna na jeho osobnosti vůbec nic zásadního nemění.  

Abyste zachovala dobré prostředí v rodině, měla byste: 

  • Syna vyslechnout, kdykoliv k vám přijde požádat o radu, nebo se bude chtít jen svěřit se svými milostnými problémy 
  • Ptát se na cokoliv vás zajímá 
  • Otevřené o synově homosexualitě mluvit 
  • Brát to jako normální věc (a když ne, tak alespoň jako normální součást osobnosti a života vašeho syna) 
  • Ho milovat takového, jaký je 
  • Jeho jinakost respektovat 
  • Se přestat obviňovat (nemáte na tom díl viny, ani vaše výchova) 

Jak se o nic neochudit 

Akceptovat, že je váš syn gay může být těžší v případě, že je vaším jediným dítětem. Ačkoliv to znamená, že pravděpodobně nikdy nebude mít děti, nemusíte se kvůli této skutečnosti hroutit.  

Místo nářků se můžete poohlédnout po širší rodině a známých, zda někdo z nich nepotřebuje pomoci se svými malými dětmi. Můžete se jim nabídnout, že jim pomůžete s hlídáním, nebo budete s dětmi trávit čas jako vzdálená teta, nebo babička. Variantou může být i hlídání úplně cizích dětí, pro které můžete být náhradní babičkou. (Ano, tato práce skutečně existuje.) 

Ačkoliv nepůjde o krev vaší krve, o kontakt s novou generací nepřijdete úplně. 

Máte v životě zkušenost s něčím podobným? Budeme rádi, když nám svůj příběh napíšete do komentářů. 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *